Rozumíte vlastně počítačům?

Co se vám jako první vybaví, když se řekne informační technologie nebo informatika nebo počítače anebo práce na počítači ve škole? Řeknu vám, že pro mě to byla jako španělská vesnice. Pro mě to byla hororová představa, protože já patřím k těm lidem, kteří se vůbec nevyznali v počítači a na základní škole trpěli. Také jsem bohužel patřila k těm lidem a k těm žákům, kteří doma vůbec neměli počítač nebo notebook, a dokonce také ani tablet. A mobilní telefon byl doma jenom jeden, a to měli právě moji rodiče. Měli ho dohromady, i když v té době, když jsem právě vyrůstala, a když jsem neměla já žádnou techniku doma, abych se učila informatiku a podobně, nebo abych pochopila informační technologii, tak všichni žáci okolo mě měli vlastní mobilní telefon.

Já jsem jim stále dokola opakovala, že mobilní telefon nechci. Že ho nepotřebuji, že si vždycky zavolám od rodičů, protože oni se mě stále ptali, proč já nemám doma počítač anebo proč nemám třeba také mobilní telefon. Vůbec jsem jim tohle nedokázala vysvětlit, že my prostě na to nemáme jednoduše peníze. Proto také bylo velice obtížné, abych se naučila nějaké věci do informační technologie. Když jsme měli za úkol třeba udělat webové stránky anebo třeba udělat další email pro svého rodiče anebo pro kamaráda anebo pro prarodiče. Tak pro mě to bylo velice obtížné, protože jsem stále musela spolužákům lhát. 

A to lhaní už mě opravdu nebavilo a drásalo mi to nervy. Jenomže já jsem musela lhát, opravdu jsem nedokázala pochopit a nedokázala jsem si představit, kdyby se mi třeba někdo smál, že nemám doma počítač anebo notebook a že vůbec neumím zacházet s informační technologií a že sotva vím, co je to informační technologie. A že ve škole sotva v informatice prolézám s trojkami a se čtyřkami. Kolikrát se také modlím, abych dostala na vysvědčení třeba čtyřku, protože jinak, kdybych dostala pětku, tak by to byl opravdu veliký problém. A já bych potom neprolezla do dalšího ročníku. Škoda, že informační technologie je tak složitá.