Jednou z věcí, které každý sociální druh potřebuje, je společnost jedinců stejného druhu. To platí i pro člověka. Jistě, zdaleka ne každý z nás si sociální kontakty s mnoha dalšími užívá, a mnozí dokonce preferují být sami. To však neznamená, že se chtějí naprosto a úplně odstřihnout od ostatních lidí. I k tomuto chování, kterému podléhá stále více z nás, totiž existuje dobrý důvod.
Proč ale potřebujeme kontakt s ostatními, a nejlépe i s lidmi mimo okruh naší rodiny? Jistě, běžná odpověď je, že si tím zlepšujeme sociální dovednosti, ovšem to zdaleka není tou hlavní příčinou. Faktem totiž je, že právě sociální kontakt, a to už od útlého věku, je pro naši psychiku životně důležitý, a to hned z několika hledisek.
V první řadě pro nás znamená bezpečí. Pokud jsme s lidmi, které známe, pak se cítíme mnohem lépe. To je ostatně také důvod, proč malé děti v postýlce pláčou a chtějí být s rodiči. Instinktivně totiž ví, že budou lépe chráněny, pokud budou těsně u nich. Vyvolává to v nich pocit klidu a bezpečí, který také vede k lepšímu a kvalitnějšímu spánku. Bohužel je to něco, co si většina lidí neuvědomuje.
Co se ale stane, pokud je nám kontakt s jinými lidmi naprosto odepřen, a to i ten běžný, například když jdeme nakoupit? Toto vede k psychickým poruchám a depresím, které mohou skončit až sebevraždou. Rozhodně tedy není dobré se před lidmi zavírat.
Dobrá, ale proč v takovém případě roste počet lidí, kteří chtějí být raději o samotě? Protože všeho moc škodí. Jistě, je dobré být s lidmi, avšak pokud s nimi musíme interagovat celý den v podstatě bez přestávky, může to být i na nás moc. Není pak divu, že si chceme odpočinout a mít chvíli pro sebe. Problém je, že nás je zkrátka příliš mnoho na to, aby bylo něco takového možné při běžném životě. A vypadá to, že tento trend bude i nadále pokračovat.