Záluží u Mostu je nenápadná, malá obec v podhůří Krušných hor. Vznik prvního osídlení této oblasti se datuje do čtrnáctého století, ovšem největšího významu se Záluží dostalo krátce před druhou světovou válkou. Prakticky ihned po vzniku Protektorátu Böhmen und Mähren se v Záluží začala stavět chemická továrna, která využívala blízkosti nalezišť hnědého uhlí, a chemická výroba se v té době, jak jinak, orientovala na válečný průmysl, konkrétně na výrobu leteckého benzínu. Po válce se tu v chemické výrobě pokračovalo, v sedmdesátých letech došlo k výstavbě dalších částí chemického komplexu, a že se tu vyrábí cosi „chemického“, o tom jste se mohli snadno přesvědčit při průjezdu obcí nepříjemným zápachem a varovnými cedulemi s pokyny, co si počít při výronu čpavku.
Již v době vzniku chemické továrny se tu počítalo, a počítá se i dnes, se speciálními strojírenskými výrobky, bez nichž se toto výrobní odvětví neobejde – s ocelovým potrubím, kotli, výměníky či reaktory. To vše vyžaduje ušlechtilou žáropevnou ocel třídy 15, legovanou některými prvky, jako je křemík, mangan, chrom a molybden.
Žáruvzdorné nerezové oceli vynikají svými typickými vlastnostmi, zejména odolností vůči korozi, vysokým tlakům a také teplotám. V chemickém průmyslu se právě tyto jevy vyskytují velmi často a jiný kovový materiál by tu nemohl uspět. S žáropevnou ocelí se při chemické i strojírenské výrobě nebo v odvětví dopravy pracovalo již v době počínající průmyslové revoluce a chcete-li jeden příklad za všechny – běžte si zakoupit jízdenku na některé z vlakových tratí, kde stále probíhají nostalgické jízdy parních lokomotiv s dobovými vagóny. Parní lokomotivy totiž také potřebují pro výrobu kotlů speciální žáropevnou ocel, tzv. kotlovou ocel. Budete-li někdy projíždět Zálužím u Mostu, možná si i vy vzpomenete na výrobce speciálních ocelí, bez nichž by tato průmyslová odvětví prakticky neexistovala.